Žaloba proti Turtle WoW znovu otevírá starou otázku vztahu Blizzardu k privátním serverům. Nejde ale o první případ – podobné konflikty tu byly už od začátku World of Warcraft a pokaždé zanechaly výraznou stopu v komunitě i v přístupu Blizzardu.
Úvod
Když se na konci srpna objevila zpráva, že Blizzard žaluje vývojáře jednoho z největších privátních serverů, Turtle WoW, mnoho hráčů zažilo pocit déjà vu. Podobné příběhy jsme totiž v historii World of Warcraft už několikrát viděli. Privátní servery jsou tu prakticky od samotného začátku hry – a pokaždé, když se dostaly do střetu s Blizzardem, následky byly výrazné. Někdy šlo o rychlé vypnutí a zánik, jindy o moment, který dokonce změnil směr, jakým se hra vyvíjela.
Počátky privátních serverů (2004–2008)
World of Warcraft odstartoval v roce 2004 a rychle se stal globálním fenoménem. S rostoucí popularitou ale přišla i první vlna privátních serverů. Ty vznikaly z několika důvodů: někteří hráči nechtěli platit měsíční předplatné, jiní měli špatné připojení k oficiálním serverům, a další prostě toužili experimentovat. Projekty jako WoWemu nebo Mangos začaly nabízet možnost spustit si vlastní verzi Azerothu, byť často neúplnou a plnou bugů.
První roky šlo o spíše amatérskou scénu, kde servery fungovaly s malou hráčskou základnou a bez větší pozornosti médií. To se ale změnilo s příchodem velkých projektů, které dokázaly přitáhnout desetitisíce hráčů. Jeden z prvních velkých zásahů Blizzardu přišel proti serveru WoWScape kolem roku 2007–2008. Ten měl v době své největší slávy údajně přes 400 tisíc registrovaných účtů a stal se symbolem toho, že privátní servery už nejsou jen „malá hračka pro pár fanoušků“, ale plnohodnotná konkurence oficiálním realmům.
Blizzard reagoval právní cestou – podal žaloby, využil DMCA a donutil poskytovatele hostingu server vypnout. Komunita na to reagovala smíšeně. Část hráčů krok chápala: šlo přece o pirátství. Jiní to ale vnímali jako zásah proti fanouškům, kteří chtěli hrát hru „po svém“. Už tehdy se začal rýsovat spor, který se v následujících letech bude opakovat – kde je hranice mezi ochranou práv Blizzardu a svobodou fanoušků tvořit vlastní obsah?
Nostalrius a zlom v přístupu Blizzardu (2016)
Asi nejznámějším případem se stal Nostalrius, privátní server spuštěný v roce 2015, který nabízel čistý „vanilla“ zážitek. V době, kdy retail WoW směřoval do stále modernějších systémů a zjednodušení, lákal Nostalrius hráče na původní podobu hry. Během krátké doby se na něm registrovaly statisíce hráčů.
Blizzard server v roce 2016 vypnul, ale reakce komunity byla obrovská. Petici za zachování Nostalria podepsalo více než 250 tisíc hráčů a na fórech i sociálních sítích se rozpoutala bouřlivá debata. Symbolickým momentem se stala věta tehdejšího šéfa WoW J. Allena Bracka: „You think you do, but you don’t.“ Ta měla vyjádřit, že hráči si myslí, že chtějí vanilla WoW, ale ve skutečnosti by je nebavilo. O tři roky později, v roce 2019, Blizzard spustil oficiální World of Warcraft Classic – a ukázalo se, že komunita měla pravdu.
Nostalrius se tak stal milníkem: ukázal, že tlak fanoušků může změnit strategii Blizzardu. Privátní servery tak paradoxně přispěly k tomu, že dnes máme oficiální Classic realmy.
Éra Classic+ a nové experimenty (2019–2024)
Po vydání Classicu se část privátních serverů stáhla do ústraní, ale jiné našly novou cestu – tzv. Classic+. Tyto projekty už nechtěly jen napodobovat původní hru, ale rozšiřovaly ji o nový obsah. Přidávaly questy, dungeony, někdy i celé expanze. Mezi nejznámější patří právě Turtle WoW, který nabídl vlastní rozšíření Mysteries of Azeroth. Jiné projekty, jako třeba Ascension WoW, experimentovaly s odlišným systémem povolání nebo novými mechanikami.
Důvod byl jasný: část komunity cítila, že oficiální Classic i Season of Discovery neplní jejich očekávání. Někteří hráči měli pocit, že se Blizzard drží příliš při zemi a nabízí jen „Project 60“ verzi retailu místo skutečného Classic+ zážitku. Privátní servery tak zaplnily mezeru mezi tím, co oficiální hra nabízela, a tím, co si část fanoušků přála.
Reakce komunity a Blizzardu
Každý zásah Blizzardu proti privátním serverům vyvolává podobné reakce. Jedna část hráčů připomíná, že priváty jsou jasné porušení autorských práv a že Blizzard má plné právo je vypnout. Druhá část ale vidí v privátních projektech fanouškovskou vášeň a kreativitu, která někdy dokáže nabídnout víc než oficiální verze hry.
Žaloba proti Turtle WoW tak znovu rozdělila komunitu. Někteří krok podporují, jiní ho považují za další důkaz, že Blizzard místo inspirace od fanoušků raději sáhne po právnících. Není divu, že se hned objevily spekulace, jestli Blizzard nepřipravuje vlastní verzi Classic+, podobně jako před lety s oficiálním Classicem.
Blizzard žaluje vývojáře Turtle WoW za porušení autorských práv
Závěr – historie se opakuje?
Privátní servery provázejí World of Warcraft od samého začátku. Někdy šlo o malé projekty, jindy o masivní světy s tisíci hráči. Blizzard proti nim vždy tvrdě zasahoval – ať už skrze DMCA, žaloby nebo vypínání serverů. Přesto právě díky nim vznikl tlak, který přivedl Classic zpět.
Dnešní kauza s Turtle WoW ukazuje, že spor mezi Blizzardem a fanouškovskými projekty neskončil. Naopak, je znovu aktuální. Otázka zní: zopakuje se historie? Povede žaloba k tomu, že Blizzard nakonec představí oficiální Classic+? Nebo bude dál spoléhat na právní kroky a fanouškovské projekty úplně potlačí? Odpověď zatím nemáme. Ale jedno je jisté – vztah mezi Blizzardem a jeho komunitou zůstává komplikovaný a každý podobný krok se zapisuje hluboko do historie hry.
Ingame shop a služby za peníze, ok. Ale proč vypínat servery ? WoWko už má svúj vrchol dááávno zasebú a hra co nikoho nezajímá je mrtvá hra. Jak vznikla Dota ? Proč sa stále hraje Skyrim ? (a mnoho dalších príkladú) …
Je to pirátství,tím to hasne a za další,nikdo nemůže diktovat tvůrci hry,aby dělal to nebo ono…